Výškové práce, výškové práce Praha a obnova památek

Výškové práce, výškové práce Praha, revitalizace památek, obnova památek, ochrana památek, repase památek, renovace památek, sanace památek, restaurování památek, čištění památek, údržba památek, konzervace památek, dlouhodobá ochrana památek nabízí v rámci svých služeb a úzkou spoluprací s Národním památkovým ústavem (NPÚ) - odbornou a výzkumnou organizací státní památkové péče s celostátní působností v rámci České Republiky firma Výškový Servis®.

Výškové práce, výškové řemeslné práce Praha a revitalizace a obnova památek a kamenných prvků v rámci naší spolupráce s Národním památkovým ústavem (NPÚ) - odbornou a výzkumnou organizací státní památkové péče s celostátní působností v rámci ČR a našeho estetického přístupu a vnímání kamenných a fasádních povrchů naší firmy přímo souvisí s architektonickým vnímáním objektů a budov. V rámci námi odborně prováděných prací a úkonů je zapotřebí znát význam slov a jejich různých spojeních tak jako tomu je v architektuře. Pokud známe význam tvarů, postav, barev, materiálů, proporcí, jsme připraveni a z velké části schopni „číst“ architektonická, umělecká, řemeslná i umělecká díla především záměry tvůrců, projektantů, architektů, stavitelů aj. Architektura nás obklopuje téměř všude a umět v ní číst je nejen odborně způsobilou povinností naší firmy, ale také zábavou a do jisté míry naším koníčkem.

Výškové práce a výškové řemeslné práce, obnova památek a jejich renovace jsou prováděny v rámci naší firmy Výškový Servis® dle našich interních kvalitativních standardů ISIS System™, jenž je patentním odborně prováděcím systémem a normou pro inspekci, znalectví, zpracování, renovaci, ochranu povrchů. ISIS System™ je ochrannou obchodní a řemeslnou patentní prováděcí technologií naší firmy a slovo ISIS je složeninou anglického významu několika počátečních slov – Inteligent – Surface – Inovative - System (Inteligentní povrchový inovativní systém). ISIS System™ je posláním naší firmy, které má přispět a pomoci dosáhnout spokojenosti Vás jako našeho zákazníka a především přispět k dosažení co nejvyšší kvality provedené práce a výsledku realizace.

Tato interní technologická norma naší firmy přináší maximální spokojenost Vás – našich zákazníků v plné součinnosti se zachováním etických a jakostních prováděcích standardů včetně dlouhodobé udržitelnosti ochrany povrchů a svěřeného majetku.

Výškové práce a výškové řemeslné práce a renovace památek, obnova památek a oživení památkově chráněných objektů a budov v sobě otiskl první zákon o kulturních památkách v Československu, který byl schválen v roce 1958 a v souvislosti s tímto zákonem byl zřízen i Státní ústav památkové péče a ochrany přírody a příslušná krajská pracoviště. V souladu se zákonem byla zavedena evidence nemovitých a movitých kulturních památek, podmínky pro jejich ochranu a obnovu a péči.

Výškové práce a výškové řemeslné práce a renovace památek, obnova památek a oživení památkově chráněných objektů již od roku 1958 v rámci bývalého Československa až do současnosti spadá pod systém státem řízené památkové péče, který dnes eviduje cca 40.000 položek nemovitých kulturních památek a přibližně 300.000 movitých kulturních památek. Předmětem památkové ochrany jsou i celá území, chráněné formou památkové rezervace nebo památkové zóny. Naše firma Výškový Servis® díky vzájemný zkušenostem s NPÚ vnímá, že z dlouhodobého hlediska je podíl zachráněných hodnot obrovský a finančně nevyčíslitelný včetně nepřehlédnutelného faktoru vysoké úrovně prováděné dokumentace památek a s tím související osvěta. V rámci naší firmy jsme zcela přesvědčeni z hlediska porovnání britských a evropských států, že Česká republika se v tomto ohledu řadí jednoznačně k nejvyspělejším zemím Evropy.

IICRC je značka a symbol profesně způsobilé a odborně prováděcí certifikace a odborné profesně školící asociace fungující jako nezisková organizace pro kontrolu, čištění a obnovu průmyslových a bytových povrchů. Ve spolupráci s regionálními a mezinárodními obchodními společníky, IICRC slouží více než 25 zemí s kancelářemi ve Spojených státech, Kanadě, Velké Británii, Austrálii, na Novém Zélandu a Japonsku a jejím cílem je celosvětově poskytovat školení odborně prováděcích firem v oboru čištění – renovace – revitalizace a ochrany povrchů z hlediska čalouněných materiálů, textilních materiálů, koberců, tvrdých a elastických dlažby, kamenných a dřevěných povrchů.

Asociace IICRC a její cíl vede k přesvědčení, že nejlepší způsob, jak udržet čistý a zdravější prostředí je rozšířit své pravidelné čištění a údržbu povrchů prostřednictvím pravidelných návštěv zkušených certifikovaných profesionálů. Pro ty úkoly, které vyžadují specialistu na renovaci, repasi, broušení, čištění a údržbu kamenných, keramických, přírodních, fasádních a tvrdých povrchů dokáže zajistit pouze certifikovaný IICRC odborník či prováděcí certifikovaná firma. Toto Vám přinese výsledky, kterým můžete věřit.

ICRC certifikace naši firmu a předmět našeho podnikání zavazuje a posouvá k prestižní formě poskytovaných služeb naší firmy prostřednictvím odborně způsobilých prováděcích osob a techniků, kteří jsou plně proškoleny v rámci interního kodexu naší firmy Diamond Professional™ a směrnic asociace IICRC.

Naše firma v rámci interní certifikace IICRC je povinna prezentovat spotřebitelům přesné informace a obchodovat dle čestnosti a poctivosti. Naše firma je povinna interně proškolit všechny zaměstnance, kteří projdou všechny požadované interní a externí testy. Toto úsilí vede k kontinuálnímu vzdělávání našich zaměstnanců a spolupracovníků, kteří v rámci svého profesního růstu stále pokračují ve vzdělávacím programu IICRC a naše firma tak dokáže udržet aktuální informace o nejnovějších změnách v průmyslové, památkové a historické renovace a revitalizace a konzervace kamenných povrchů.

Národní památkový ústav – charakteristika poslání a činnosti

Národní památkový ústav (dále jen NPÚ) je odbornou a výzkumnou organizací státní památkové péče s celostátní působností. Je státní příspěvkovou organizací ve smyslu platného zákona o státní památkové péči (zák. č. 20/1987 Sb., ve znění pozdějších novel) řízenou ministerstvem kultury.

NPÚ se člení na několik organizačních celků. Generální ředitelství v Praze řídí a metodicky vede celkovou činnost NPÚ a v rozsahu vymezeném zákonem, statutem a vnitřními předpisy přímo zajišťuje úkoly státní památkové péče. Územní památkové správy (ÚPS) v Praze, Českých Budějovicích, Sychrově a Kroměříži zajišťují správu a komplexní odborný servis pro státní památky ve správě NPÚ. Územní odborná pracoviště (ÚOP) zajišťují v jednotlivých krajích úkoly státní památkové péče v plném rozsahu daném zákonem a ve své územní působnosti a dále poskytují odbornou a metodickou pomoc vlastníkům a správcům památek.

Pracoviště Národního památkového ústavu

Dne 1. 1. 2013 nabyla účinnosti reorganizace Národního památkového ústavu. Jejím cílem bylo vytvořit co nejlepší předpoklady pro využití odborného potenciálu všech pracovišť NPÚ a zajistit efektivní a odbornou správu unikátního souboru a dalších památek svěřených do péče NPÚ. Struktura 14 územích odborných pracovišť je i nadále organizována na podkladě současného krajského uspořádání:

Proměna, kterou Národní památkový ústav prošel, znamená kromě jiného úpravu organizační struktury ústavu a vznik některých nových pracovišť. Odbornou složku památkové péče zajišťují nadále územní odborná pracoviště (ÚOP). Po vyčlenění správy památkových objektů do nově vzniklých ÚPS mohou nyní tato pracoviště mnohem lépe a efektivněji rozvíjet svoji odbornou památkovou činnost, která je jednou ze stěžejních náplní činnosti NPÚ. Pro vlastníky a správce památek i instituce státní správy se tedy v souvislosti s reorganizací NPÚ bezprostředně nic nemění – stále jsou jim k dispozici konkrétní odborní garanti památkové péče s působností v daném regionu, jak byli zvyklí. Experti budou dohlížet na správu památek naprosto stejně jako doposud.

NPÚ jako odborná a výzkumná organizace státní památkové péče zajišťuje a vykonává základní i aplikovaný vědecký výzkum a další odborné, pedagogické, vzdělávací, publikační a popularizační činnosti směřující k zajištění kvality odbornosti v péči o kulturní památky a památkově chráněná území.

Hlavní činnosti Národního památkového ústavu ČR

Výzkum a vývoj, jakož i odborné a metodické činnosti usměrňující péči o památky ve vlastnictví a správě jiných subjektů a o památkově chráněná území, péči o soubor zpřístupněných kulturních památek, zejména státních hradů a zámků, které jsou v přímé správě NPÚ; mimo to také poskytuje metodickou pomoc dalším vlastníkům zpřístupněných památek.

Národní památkový ústav podporuje zkvalitňování vědeckého poznání kulturního dědictví, jakož i rozvoje teorie, metodologie a praxe oboru památkové péče koordinuje a z velké části vlastními odbornými kapacitami zajišťuje vědecký základní a aplikovaný vědecký výzkum, v zájmu zvyšování odbornosti a dosažení jednotných standardů kvality, jakož i předvídatelnosti svých odborných vyjádření vydává na podkladě vlastního vědeckého výzkumu i spolupracujících vědeckých a odborných ústavů a vysokých škol celostátně doporučené odborné metodiky a metodická vyjádření, která průběžně aktualizuje, s využitím poznatků zabezpečuje odbornou a metodickou činnost týkající se péče o nemovité i movité kulturní památky, jejich soubory, dochované historické prostředí, památkové rezervace, zóny, ochranná pásma a území s archeologickými nálezy, vede Ústřední seznam kulturních památek a podílí se na zkvalitňování dat v něm obsažených jak vlastními výzkumy, tak koordinací výzkumu památek a převodem jeho výsledků do příslušné evidence, při zajišťování péče o kulturní památky a památkově chráněná území poskytuje odborný servis vlastníkům chráněných objektů a samosprávám dotčených obcí a vydává odborná vyjádření k obnově těchto objektů jako podklad pro závazná stanoviska příslušných orgánů státní správy.

Národní památkový ústav sleduje provádění komplexní péče o památkový fond na území regionu a dává návrhy na odstranění zjištěných závad majitelům i orgánům státní správy, zajišťuje poradenské služby vlastníkům památek, vykonává odborný dohled při realizaci oprav, úprav, údržby, konzervace nemovitých památek, sleduje, navrhuje a vyhodnocuje technologické způsoby oprav kulturních památek včetně sledování a vyhodnocení použitých materiálů, pro přípravu a výkon péče o památky systematicky ošetřuje, využívá, spravuje a doplňuje dokumentační sbírky a informační fondy obsahující písemnou, grafickou, mapovou a fotografickou dokumentaci k evidovaným i neevidovaným památkám, která slouží zejména pro interní potřeby NPÚ, tedy pro vykonávání jeho odborných činností; podle kapacitních možností své dokumentační sbírky zpřístupňuje a napomáhá vlastníkům kulturních památek odborné poradenství vyhledávání archivní dokumentace a dalšími odbornými službami, přitom využívá i fondů archivů, muzeí a galerií včetně informačních bází odborné literatury.

Národní památkový ústav se vyjadřuje k žádostem k návrhům na prohlášení věcí (nemovitých i movitých) za kulturní památky nebo ke správním řízením o zrušení prohlášení věci za kulturní památku, zpracovává i vlastní návrhy na prohlášení za kulturní památky, provádí koncepční i operativní činnosti směřující k záchraně ohrožených kulturních památek, zpracovává podklady pro celostátně jednotný Seznam nejohroženějších a nevyužívaných nemovitých památek, podílí se na metodických, koordinačních, organizačních a hodnotících činnostech při přípravě a realizaci grantových programů krajských úřadů na úseku památkové péče, podílí se na prezentaci a popularizaci památkové péče v jednotlivých regionech i menších oblastech, poskytuje pomoc obcím s rozšířenou působností při metodickém řízení činnosti konzervátorů a zpravodajů a při spolupráci s místními občanskými iniciativami, vyvíjejícími činnost v oblasti ochrany a uchovávání hmotného kulturního dědictví, připravuje podklady v oboru územní památkové ochrany, zejména návrhy na prohlášení městských a vesnických památkových rezervací a zón, návrhy památkových ochranných pásem a zároveň provádí revizi, zpřesňování a digitalizaci dříve prohlášených památkových rezervací a zón a památkových ochranných pásem.

Národní památkový ústav zpracovává odborná vyjádření k opravám, konzervaci, údržbě, změnám a úpravám kulturních památek architektury a stavitelství, nemovitostí a pozemků v památkových rezervacích, zónách a ochranných pásmech, zúčastňuje se projednávání rozpracované přípravné a projektové dokumentace pro obnovu nemovitých kulturních památek nebo pro stavby, stavební změny nebo udržovacích prací na nemovitostech v památkových rezervacích, zónách a ochranných pásmech a vyjadřuje se ke všem stupňům projektové dokumentace, shromažďuje a vyhodnocuje poznatky, zkušenosti a informace o historických i novodobých technologií a materiálech pro opravy a restaurování kulturních památek, sleduje technické metody ochrany kulturních památek včetně způsobů provizorního zabezpečení, statického zajištění, ochrany materiálu před rozpadem i znehodnocením a uplatňuje principy preventivní ochrany kulturních památek.

Národní památkový ústav zpracovává památkové průzkumy a rozbory památkově chráněných území s cílem prohloubit poznání jejich hodnot, zpracovává odborná vyjádření k jednotlivým fázím projednávání územně plánovací dokumentace, prosazuje hlediska uchování hodnot historického urbanismu do územně plánovací dokumentace, zejména do územních a regulačních plánů, zpracovává návrhy na prohlášení chráněných území a ochranných pásem a sleduje dodržování jejich ochranného režimu, shromažďuje, odborně zpracovává a napomáhá praktickému uplatnění vědeckých poznatků souvisejících s památkami sochařství, malířství a uměleckého řemesla, organizuje a zajišťuje odbornou vydavatelskou činnost, organizuje mezioborové konference a semináře a workshopy k nejrůznějším tématům poznávání, péče a popularizace kulturního dědictví.

Národní památkový ústav prostřednictvím různých typů vzdělávacích a přednáškových programů a výstav zaměřených na památkový fond oslovuje širokou veřejnost, zpracovává písemnou a fotografickou dokumentaci mobiliárních fondů ve správě pracovišť NPÚ a tuto dokumentaci zpřístupňuje oprávněným osobám k nahlédnutí, zpracovává vyjádření z hlediska možnosti o prodeji a vývozu předmětů kulturní povahy, nebo podle zákona 71/1994 Sb. a 80/2004 Sb., provádí operativní i standardní stavebně-historické průzkumy, operativní dokumentace, urbanistické průzkumy, archivní průzkumy, přitom se prioritně zaměřuje na památky ve správě NPÚ a zejména na průzkum a dokumentaci záchranného charakteru na památkách, kterým hrozí zánik nebo výrazné snížení architektonických a historických hodnot.

Národní památkový ústav realizuje záchranné archeologické výzkumy na objektech ve správě NPÚ a investiční záchranné výzkumy pro další vybrané akce, provádí odborné zpracování, dokumentaci a evidenci archeologických nálezů, pro ministerstvo kultury připravuje dokumentaci pro návrhy kulturních památek a vybraných památkových území k nominaci na zápis do Seznamu světového dědictví a zároveň sleduje zapsané památky světového dědictví pro účely povinných zpráv tzv. monitoringu, připravuje podklady pro zpracovávání informací o kulturních památkách s mezinárodním statusem.

Národní památkový ústav zajišťuje rozsáhlé činnosti spojené se správou a prezentací památkových objektů, včetně evidence a pohybu mobiliářů na těchto objektech, provádí výzkum a prohlubuje poznání vývoje historických interiérů, jejich uměleckého a uměleckořemeslného vybavení i historických sbírek a výsledky výzkumu aplikuje při zkvalitňování stávajících a tvorbě nových interiérových instalací na hradech a zámcích ve vlastní správě.

Národní památkový ústav poskytuje v této oblasti odbornou pomoc i ostatním vlastnickým subjektům, zabezpečuje postupnou digitalizaci údajů o památkách a památkově chráněných územích, zajišťuje a podílí se na odborné výchově a vzdělávání pracovníků v oboru památkové péče a spolupracuje se školami všech typů při rozšiřování výsledků vědeckého výzkumu, vzdělanosti a povědomí o hodnotách a významu kulturního dědictví pro současnost; rovněž působí na veřejnost směrem k pozitivnímu vztahu k památkám.

Národní památkový úřad a odborné vzdělávání

Výškové práce a výškové řemeslné práce a renovace památek a jejich odborná obnova je také za stranu NPÚ podporována formou tematických seminářů a konferencí konaných pravidelně například k problematice vesnické architektury, průmyslového dědictví nebo historických zahrad a parků organizujeme již po tři desetiletí rekvalifikační kurs památkové péče, který se těší stálému zájmu. Kurs si získal za dobu své existence dobré renomé, a tak jej navštěvují nejen památkáři, ale i pracovníci příbuzných organizací. První zkušební ročník se uskutečnil v letech 1981–1983. Od té doby jej absolvovalo 570 pracovníků.

Výškové práce a výškové řemeslné práce a renovace a konzervace památek je velmi kvalitně a hloubkově projednávána v rámci těchto odborných seminářů a kurzů. Absolventi studia uplatňují získané znalosti na nejrůznějších úsecích činnosti v územních odborných pracovištích NPÚ, rovněž ve státní správě na odborech kultury a památkové péče v pověřených obcích a magistrátech a krajských úřadech. Kurs absolvovala také řada kastelánů, průvodci, správci depozitářů, pracovníci muzeí a galerií. Navštěvují jej rovněž restaurátoři nebo pracovníci stavebních firem, které se zabývají restaurováním památek. Mezi absolventy najdeme i pracovníky policie a celní správy. V posledních letech se do kursu hlásí také dobrovolníci působící v různých neziskových organizacích pečujících o kulturní dědictví.

Výškové práce a výškové řemeslné práce a renovace památek a cílem jejich studia je poskytnout účastníkům ucelený přehled o všech činnostech souvisejících s péčí o památky – od základní charakteristiky, přes právní ochranu až k problematice péče o jednotlivé druhy památek a základní technologické postupy při opravě, obnově a restaurování památek a jejich prezentaci. Studium tedy vychází z potřeb památkářské praxe a seznamuje posluchače se základními metodami péče o památky, od obecné orientace až po specializované činnosti.

Výškové práce a výškové řemeslné práce a obnova památek lektorsky vyučovaná v rámci jednoročního kurzu pro pracovníky památkové péče s vysokoškolským vzděláním je určen začínajícím pracovníkům – terénním památkářům, kteří nastoupili po absolvování VŠ na různé pozice v územních odborných pracovištích NPÚ. Vzhledem k tomu, že památková péče je oborem multidisciplinárním, do kterého přicházejí lidé různých typů škol (stavební fakulta, fakulta architektury, dějiny umění, historie, archivnictví apod.), snaží se kurs především o doplnění potřebných odborných poznatků oboru, které nejsou v běžné studijní náplni vysokých škol, ale pro praxi terénního památkáře jsou nezbytné. Obsah tvoří specializované činnosti – stavebně historické průzkumy, vývoj památkové péče, právní předpisy, metodologie památkové péče, technologie údržby a restaurování nemovitých památek i uměleckých děl malířských a sochařských.

Národní památkový ústav, generální ředitelství v Praze otevírá každý rok rekvalifikační studium památkové péče, které je určeno pracovníkům oboru památkové péče nebo těm, kteří s památkáři spolupracují a mají ukončené vysokoškolské vzdělání. Cílem studia je poskytnout účastníkům ucelený přehled o všech činnostech souvisejících s péčí o památky – od základní charakteristiky přes právní ochranu až k problematice péče o jednotlivé druhy památek a základní technologické postupy při opravě, obnově a restaurování památek a jejich prezentaci. Studium tedy vychází z potřeb památkářské praxe a seznamuje posluchače se základními metodami péče o památky, a to od obecné orientace až po specializované činnosti.

V průběhu studia skládají posluchači zkoušku z těchto předmětů:

• filozofie
• vývoj architektury
• dějiny umění
• urbanismus (seminární práce)
• právní úprava péče o památky
• historické zahrady a parky (seminární práce)
• průvodcovská služba, prezentace zpřístupněných památek
• technologie údržby a obnovy památek

Cílem kurzu je poskytnout posluchačům základní přehled o všech disciplínách oboru památkové péče. Úspěšní absolventi by měli být schopni připravit celkový koncept ochrany a obnovy památky a kvalifikovaně rozhodovat při péči o památkových fond ze všech hledisek – technologického, technicko-ekonomického i uměnovědného. Jednoroční kurz v žádném případě nenahrazuje postgraduální studium. Studijní plán se snaží především o doplnění potřebných odborných poznatků v oboru památkové péče, které nejsou v běžné studijní náplni vysokých škol, ale pro praxi terénního památkáře jsou nezbytné. Lektorský sbor je tvořen předními specialisty daného oboru. Důraz je kladen především na praktické ukázky, a proto výuka často probíhá formou odborných exkurzí v terénu. Výuka probíhá v Praze formou dvou nebo třídenních soustředění každý měsíc. Studium je ukončeno závěrečnými ústními zkouškami a obhajobou písemné práce.

Národní památkový fond v České republice

Národní památkový ústav v rámci uchování a prezentace památkového fondu při prohlašování kulturních památek, popř. národních kulturních památek a památkově chráněných území lze postupovat i nadále podle principu výběru a předchozího objektivního ověření souhrnné kulturní hodnoty jednotlivých věcí a jejich souborů nebo ucelených částí historických sídel a kulturní krajiny postupně rušit památkovou ochranu u nemovitých i movitých věcí a jejich souborů, které byly v minulosti zapsány do státních seznamů výlučně z ideologických důvodů, anebo u kterých došlo v minulosti k takovým devastacím a změnám, v jejichž důsledku byla již nenávratně zničena hodnota kulturní památky.

Národní památkový ústav má za cíl pro ochranu a péči o nemovitý památkový fond provádět trvale aktualizované detailní identifikace historických, uměleckých, společenských a jiných hodnot jeho jednotlivých složek jako předpokladu pro kvalifikované rozlišení míry památkové ochrany a pro stanovení přiměřeného využití a prezentace kulturních památek veřejnosti trvale posilovat, resp. prezentovat význam památkového fondu v českých zemích v celoevropském i světovém měřítku, mimo jiné přípravou a zpracováním dalších nominací vybraných kulturních památek a jejich souborů pro zápis na Seznam světového dědictví.

Národní památkový ústav si dává za cíl zajistit trvalý monitoring a zvýšenou ochranu a odbornou péči o soubor národních kulturních památek a památkových rezervací a zejména o kulturní památky a jejich soubory, které jsou zapsány na Seznamu světového dědictví a označit vybrané nemovité kulturní památky a vybudovat příslušná ochranná zařízení pro případy ozbrojeného konfliktu a jiných mimořádných událostí ve smyslu Úmluvy o opatřeních k ochraně kulturního dědictví v případě ozbrojeného konfliktu.

Diferenciace památkové ochrany v památkových územích

Národní památkový ústav si definuje provést reidentifikaci památkových hodnot v památkově chráněných územích (památkových rezervacích a zónách) s využitím výsledků terénních průzkumů, vyhodnocení, evidence a digitalizace shromážděných dat, včetně jejich převedení do dokumentace v rozsahu plánu zásad památkové ochrany území památkových rezervací a zón a postupné aplikace v procesu územního plánování a při standardním výkonu státní správy ve věcech památkové péče dokončit identifikaci území s archeologickými nálezy v České republice a vybudovat jejich specializovaný seznam Posílení právní jistoty vlastníků památek zejména:

Posilovat princip stanovování podmínek pro provedení zamýšlené obnovy kulturní památky orgánem státní památkové péče v dostatečném časovém předstihu, před zpracováním projektové nebo jiné podobné dokumentace obnovy a zjednodušit plnění a racionalizovat rozsah povinností vlastníků a uživatelů kulturních památek a nemovitostí, které nejsou kulturními památkami, ale tvoří součást památkově chráněného území.

Nová úloha obcí zní - koncipovat novou kategorii památkové ochrany u nemovitostí a jejich souborů místního historického nebo uměleckého významu, jako nástroje péče o dochované historické prostředí v obcích a krajině, s novým vymezením úlohy obcí v jejich samosprávné působnosti trvale stimulovat a usměrňovat vlastní aktivitu samosprávních orgánů historických sídel v rámci existujících programů Ministerstva kultury na úseku památkové péče v řízení o prohlášení území části sídelního útvaru nebo kulturní krajiny za památkovou rezervaci nebo památkovou zónu časově předřadit monitoring péče o památkové hodnoty v daném území.

Decentralizace a zjednodušení výkonu státní správy

Decentralizaci výkonu státní správy ve věcech památkové péče vázat na činnost krajských úřadů zároveň s reidentifikací památkových hodnot v památkově chráněných územích koncipovat metodiku stanovení druhu staveb a stavebních úprav na nemovitostech, které nejsou kulturními památkami, ale tvoří součást památkově chráněného území, u nichž by byla omezena nebo vyloučena ingerence orgánů státní památkové péče s cílem zjednodušit schvalovací proces.

Metodické řízení a odborná úroveň oboru památkové péče stanovit odborné organizaci státní památkové péče závazný obsah, formu a lhůtu pro vydávání písemných vyjádření (odborných posudků), které slouží jako důkaz správním orgánům v řízení o zamýšlené obnově kulturní památky aktivně uplatňovat nástroje metodického řízení orgánů státní památkové péče, včetně vydávání oborových instrukcí (směrnic) více než dosud soustředit kontrolní nástroje památkové inspekce Ministerstva kultury na výkon státní správy ve věcech památkové péče uložit odborné organizaci státní památkové péče, aby každoročně zpracovávala a publikovala odborné metodiky, které správním úřadům, jakož i vlastníkům kulturních památek usnadní orientaci ve složitějších otázkách péče o památkový fond a které zvýší předvídatelnost odborně metodických východisek státní památkové péče.

Prohlubovat systém zvyšování a ověřování zvláštní odborné způsobilosti pracovníků správních úřadů (úředníků) pro výkon státní památkové péče vytvořit a postupně realizovat projekt specializovaného vzdělávání pro památkovou péči na vybraných vysokých školách univerzitního a technického směru, včetně postupného uplatnění principu ověřování odborné způsobilosti (odborné oborové atestace) zaměstnanců v odborné organizaci státní památkové péče cíleně soustředit účelový i institucionální výzkum a vývoj v památkové péči na řešení otázek spojených s problematikou podle Koncepce účinnější péče o památkový fond v České republice do roku 2005.

Finanční podpora vlastníků památek

Posilovat princip přísné účelovosti finančních příspěvků poskytovaných vlastníkům kulturních památek z rozpočtu Ministerstva kultury na úhradu zvýšených nákladů spojených se zachováním a obnovou kulturní památky (ve stanovených případech i na úhradu nákladů spojených s obnovou kulturní památky) koncipovat vyvážený model standardní finanční podpory vlastníků kulturních památek různými formami obligatorní nepřímé pomoci (daňové úlevy a osvobození, bezplatné odborné služby organizací státní památkové péče a jiné) a fakultativní přímé pomoci (účelové finanční příspěvky a dotace) z veřejných rozpočtů, a to zejména v míře zvýšených nákladů spojených se zachováním a obnovou kulturní památky, resp. ve výši náhrady za případné nucené omezení dispozice s kulturní památkou ve veřejném zájmu.

V rámci metodického řízení orgánů státní památkové péče podporovat stabilizaci a možný růst objemu neinvestičních výdajů určených pro příspěvky na zvýšené náklady spojené se zachováním a obnovou kulturních památek jejich vlastníkům posilovat stimulační úlohu a ekonomické (multiplikační) efekty v programech Ministerstva kultury prováděných na úseku památkové péče a zajistit růst reálných ročních výdajů v těchto programech podle možností státního rozpočtu důsledně uplatňovat na úseku státní památkové princip více zdrojového financování s cílem podpořit funkční zapojení kulturních památek do současného společenského života.

Zapojení občanských iniciativ do péče o památkový fond a zajistit aktivizaci a co nejširší uplatnění zpravodajů, konzervátorů a komisí památkové péče, jakož i občanských iniciativ vyvíjejících svoji činnost v oblasti ochrany a uchování hmotného kulturního dědictví, posilovat finanční podporu občanských sdružení, osvětové a odborné publikační činnosti v oboru památkové péče.

Památky a cestovní ruch

Zpracovat a průběžně aktualizovat seznam nejohroženějších a nevyužívaných kulturních památek jako strategický dokument pro stanovování priorit v poskytování bezplatné odborné pomoci a přímé finanční podpory vlastníkům kulturních památek a pro řešení způsobů začlenění těchto kulturních památek do rozvoje cestovního ruchu koncipovat a realizovat celostátní informační systém označení nemovitých kulturních památek a památkově chráněných území v terénu (analogicky s obdobnými informačními systémy v členských státech Evropské unie), s cílem bezprostředně informovat občany a návštěvníky o památkovém fondu v České republice a zapojit občany do jeho přirozené preventivní ochrany kulturního dědictví.

Posilovat operativnost využití finančních prostředků v existujících programech Ministerstva kultury na úseku památkové péče pro záchranu a přiměřené funkční využití a prezentaci dosud chátrajících a nevyužívaných kulturních památek aktivně se podílet na vytvoření nové strategie (politiky) státu na úseku památky a cestovní ruch.

Ochrana movitých památek

Dokončit základní odbornou evidenci movitého památkového fondu, zejména mobiliárních fondů uložených na státních hradech a zámcích, a dokumentaci souborů movitých kulturních památek v církevních objektech zvýšit účinnost a zajistit další rozvoj Integrovaného systému movitého kulturního dědictví, včetně posílení rozpočtových zdrojů na výkup ohrožených movitých kulturních památek. Pro případy stavebních změn a jiných úprav kulturních památek a jejich souborů zapsaných na Seznam světového dědictví koncipovat postavení věcně příslušné odborné organizace státní památkové péče jako účastníka správního řízení k obnově kulturní památky zpracovat návrh nového památkového zákona a jeho podzákonného prováděcího předpisu.

Vývoj a současné principy památkové péče

Pietní vztah společnosti ke kulturnímu dědictví a snahy o uchování jeho vybraných částí sahají hluboko do minulosti. Příklady sběratelství a uchovávání starých výtvarných a stavebních děl známe již z antiky (římské sběratelství, ptolemájovské rekonstrukce staroegyptských chrámů ad.). Ve středověku k nim přistoupil kult ostatků svatých a uctívání milostných mariánských soch a obrazů. Ohleduplnost byla v minulosti téměř vždy motivována buď určitým politickým programem či náboženským kultem, nebo byla součástí řady uměleckých historismů a stylových revivalů. Ty se staly nedílnou součástí dynamického vývoje evropského umění až do současnosti.

První velkou kulturní epochou, která znala památkovou péči v novodobém smyslu, byla renesance. Její umělecký individualismus, někdy až kult genia, vedl k přesvědčení o jedinečnosti, nenapodobitelnosti a tudíž i nenahraditelnosti individuálních děl velkých umělců a odtud k potřebě je trvale uchovat. Její obdiv k římské antice jako inspiraci soudobého umění vedl ke studiu antických památek (Brunelleschi, Donatello, Alberti, Palladio ad.) i k prvním opatřením k jejich uchování (bula Pia II., Rafael ustavený Lvem X. prvním úředním konzervátorem). Zájem společnosti o umělecké dědictví byl ovšem omezen na úzkou vrstvu společenských a intelektuálních elit a byl velmi selektivní. Tzv. estetický dogmatismus vedl k ocenění jen době blízkých slohových projevů (antika) a negaci či pohrdání ostatními (pro Jeana Baptista Molièra představovaly například gotické katedrály „hnusné obludy z nevzdělaných věků“). Stará stavební díla byla bez lítosti bořena nebo úplně přestavována v dobově moderním duchu.

Další vývoj vztahu společnosti k dědictví nejvíce ovlivnilo osvícenství a jeho společenský dopad. Šlo zejména o rozšíření obecné vzdělanosti zavedením povinné školní docházky ve vyspělých zemích (u nás dekret Marie Terezie z roku 1774), nemenší význam měl obrovský rozvoj řady vědních oborů včetně historie, archeologie a následně dějin umění (Johann Joachim Winckelmann). Velká francouzská revoluce přinesla myšlenku odpovědnosti státu za kulturní dědictví (patrimoine) národa, potřebu jeho inventarizace, uchování a zpřístupnění. Průmyslová revoluce a její negativní průvodní jevy v životním prostředí vedly k pocitu ztráty a potřebě ochrany. Socialistické hnutí dodalo ideu omezení soukromých vlastnických práv z titulu celospolečenského zájmu. Romantismus přinesl fascinaci uměním a kulturou idealizovaného středověku (Walter Scott, Adalbert Stifter, Eugène Delacroix ad.). Nacionalismus probuzený napoleonskými válkami dal ochraně památek, vnímaných jako součást národní identity, politickou a ekonomickou podporu.

Díky synergickému působení všech těchto dějinných činitelů došlo během 1. poloviny 19. století téměř současně ke dvěma vzájemně souvisejícím jevům: vytváří se institucionálně a někde i legislativně zakotvená státní ochrana památek (v rakouském soustátí C. a k. Centrální komise pro průzkum a uchování stavebních a uměleckých památek ve Vídni, 1850) a dobová architektonická a umělecká tvorba se dobrovolně zřekla úsilí o sobě vlastní styl či sloh. Nastala půl století trvající éra historismů a stylových revivalů (neogotika, neorenesance, později i neobarok a v závěru 19. století stylový eklektismus).

V péči o památky se kolem roku 1850 proti sobě vyhranily dva protichůdné myšlenkové trendy. První je označován jako puristické restaurování. Spočívalo v „očišťování“ památek od mladších slohových doplňků a v jejich přestavbách a dostavbách v dobově moderním stylu (tedy historismu) do fiktivní úplnosti a stylové jednoty (hlavním představitelem byl vynikající francouzský znalec středověké architektury a jejich konstrukčních systémů Eugène Emmanuel Viollet-le-Duc). Opoziční směr akcentoval hodnotu stáří památky a namísto dostaveb požadoval preventivní péči, údržbu a konzervaci dochovaného stavu (hlavními představiteli byli britští umělečtí kritici a sociální i výtvarní reformátoři John Ruskin a William Morris). První směr po celou 2. polovinu 19. století převládl, u nás např. v pracích Friedricha Schmidta a Josefa Mockera (dostavba katedrály sv. Víta v Praze, chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře, hradu Karlštejna ad.). Obnova památek se u nich stala jakousi vedlejší větví jejich vlastní historizující tvorby.

K radikální proměně došlo až kolem roku 1900. Architektura a design postupně opustily historismus. Rodící se raná moderna v podobě Art Nouveau, Jugendstilu a secese usiluje vytvořit době vlastní, na historických slozích nezávislé umění („Der Zeit ihre Kunst“ vídeňské secese). Téměř současně se neméně radikálně proměnila i teorie a praxe památkové péče. Předchozí historismus a purismus v ní postupně nahrazuje zvědečtění a modernismus. Vůdčí úlohu v tom získávají historici umění, kteří v hodnocení uměleckých děl zavrhují předchozí estetický dogmatismus ve prospěch evolučního nazírání na umění minulosti a uznání stejného významu a nezastupitelnosti všech jeho slohových projevů. Georg Gottfried Dehio v Německu prosazuje historicko kritickou metodu jako východisko zkoumání a hodnocení památek a vrací se k Ruskinovi heslem „Konzervovat ne restaurovat“.

Současně v Rakousku Alois Riegl staví analýzu hodnot památek a jejich vzájemných vztahů jako východisko péče o ně. Zdůrazňuje zákonitost proměn „uměleckého chtění“ a odtud i rozdílných stylových podob uměleckých děl minulosti. Rieglův český žák Max Dvořák prosadil preferenci konzervace před restaurováním i do praxe a dává památkové péči i významnou etickou dimenzi. Vidí v ní morální povinnost vůči budoucnosti. Okruh zájmu společnosti o dědictví minulosti se v té době značně rozšiřuje (měšťanský dům, fortifikační památky, lidová architektura) a vznikají první pokusy chránit urbanistické a později i krajinné celky (u nás návrh Luboše Jeřábka kodifikovat ochranu pražských historických čtvrtí novým stavebním řádem – 1895 a vznik Klubu za Starou Prahu – 1900).

Modernismus a požadované zvědečtění památkové péče vyústily u nás v desátých až třicátých letech 20. století v novou doktrínu. Lze ji označit za analyticko-modernistickou. Hloubkovou sondážní analýzou tato metoda odkrývala, s pomocí moderní chemické technologie konzervovala a analyticky prezentovala všechny slohové vývojové fáze památky a trvala na nekompromisním modernismu potřebných doplňků, dostaveb a funkčních adaptací. Nová doktrína, jejímž reprezentantem byl u nás vynikající historik umění, památkář i politik a organizátor kulturního života Zdeněk Wirth, záhy začala v praxi selhávat (často přímo zhoubné účinky užívaných chemických konzervačních prostředků, porušování výtvarných celků prezentovanou analýzou, nekompatibilita moderních dostaveb po nástupu funkcionalismu).

Paralelně s úsilím zakladatelů tzv. České restaurátorské školy Vincence Kramáře a Bohuslava Slánského prezentovat celistvost poškozených výtvarných děl pomocí tzv. reversibilních napodobivých retuší vystoupil proti analytické metodě konzervace architektonických památek historik umění a památkář Václav Wagner. Jeho holistický přístup označovaný jako syntetická metoda respektoval celistvost a výtvarný ráz nejmladší fáze stavebního vývoje památky a u doplňků opět připustil návrat k historickým tvarům.

Polemický střet mezi výlučně konzervačním a syntetickým přístupem nebyl ve 40. letech rozhodnut. Zdeněk Wirth zdánlivě prosadil platnost analýzy, Wagnerův přístup však našel stovky paralel v okolní válkou zničené Evropě, kde na mnoha místech byly památky po válce pietně v historických formách obnovovány (včetně celých historických měst Varšavy a Gdaňska).

Další vývoj památkové teorie i praxe směřoval ve 2. polovině 20. století k paralelnímu užití obou protichůdných přístupů (současně realizované akce jako analytické úpravy Strahovského kláštera a vedle toho rekonstrukce Betlémské kaple, konzervace Karolína a vůči ní protikladná rekonstrukce benátských střešních štítů domů na náměstí v Novém Městě nad Metují ad.). Tento proces posléze vyústil v dnešní metodický pluralismus. Volba přístupu je dnes založena na průzkumu a poznání individuálních hodnot památky. Ta je neopakovatelnou uměleckou strukturou i historickým dokladem vyžadujícím vždy individuálně zvážený metodický přístup zohledňující i její současnou funkci. (Lze připomenout, že tomuto metodickému pluralismu dnešní památkové péče odpovídá nemenší pluralismus ve výrazových možnostech současné architektury, v níž „vše je dovoleno“.)

Přes naznačenou vývojovou proměnlivost společenského vnímání hodnot památek i volby cest k jejich uchování lze v tomto nekončícím procesu nalézt určité konstantní zobecnitelné principy. Jejich platnost, ověřenou často trpce získanou zkušeností, lze předpokládat i pro budoucnost. Poprvé byly uceleně formulovány v mezinárodní tzv. Benátské chartě z roku 1964 doplněné pro oblast památkového urbanismu Washingtonskou chartou z roku 1978 a řadou dalších navazujících mezinárodních dokumentů.

Ve značném zjednodušení a při plném vědomí neúplnosti následujícího výčtu patří k těmto principům:

Preference preventivní péče, tedy průběžné údržby památek před renovačními či dokonce rekonstrukčními intervencemi; součástí prevence je i dobrý územní plán a místo, které je v něm památkám přiznáno. Průzkum, dokumentace a objektivní všestranné poznání hodnot památky musí být východiskem jak výběru objektů k ochraně, tak způsobů péče o ně a posléze i jejich prezentace. Obnova památky musí vyváženě spojovat uchování jejích hodnot s pochopením pro udržení její živé funkce jako nejlepší záruky její trvalé existence.

Vědomí nezastupitelnosti originální hmotné substance památky jako zdroje její autenticity a vypovídací hodnoty a jako nositele hodnoty stáří. Věrohodnost nepřímých podkladů o které se obnova opírá; obnova historického tvaru se musí zastavit tam, kde začíná hypotéza (Benátská charta). Památku je třeba uchovat na místě, kde byla postavena nebo pro které byla vytvořena; přemístění památky lze odůvodnit jen výjimečně, ze záchranných důvodů. O památky je nejlépe pečovat prostředky, kterými vznikly, tedy s užitím historických technologií, postupů a materiálů, jejichž kontinuitu je třeba udržet.

Chráníme nejen památku, ale i její prostředí a urbanistický či krajinný kontext; v urbanistickém měřítku jde o historický městský půdorys, poměr zastavěných a volných ploch včetně zeleně a historickou skladbu dominant. Památková péče musí všemi prostředky obhajovat a prezentovat své cíle a aktivně komunikovat se společností.